Sportovní klub pražských hasičů již po čtvrté pro své členy uspořádal přechod hor, tentokrát se jednalo o příhraniční Lužické hory. Dne 16. září 2022 se na autobusovém nádraží na Černém mostě v Praze setkala skupina dobrých lidí v čele s Květou Valentovou, která nám kompletní třídenní výlet přichystala. Na nádraží dorazili včetně předsedy Jirky Musila také členové klubu Jirka Klášterka, Petr Tatíček, Jirka Janovský, Michal Plicka, Míša Schejbalová, Veronika Klášterková a Radim Švejda. Prozatím zúžená skupinka autobusem dorazila do Liberce, kde se k ní připojil Pavel Zavřel alias Kulda a odsud s námi již pokračoval vlakem do Jablonného v Podještědí.
Celé třídenní dobrodružství bylo zahájeno fotkou před nádražím v Jablonném v Podještědí. V Jablonném jsme kromě jiného prozkoumali místní Baziliku svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Bohužel pouze zvenčí vzhledem k prováděným opravám. Pár členů si nakoupilo v místní cukrárně dobroty, aby se jim lépe šlo a vyrazili jsme po červené do osady Lada, kde byl za 1. světové války zřízen ukrajinský nebo též ruský hřbitov pro potřeby zajateckého tábora. U památníku ukrajinských vojáků jsme v myšlenkách jen smutně přemýšleli nad vážnou světovou situací.
Pokračovali jsme dále střídavě po červené a modré stezce na rozhlednu Hvozd, kterou jsme zdolali, abychom z ní mohli pozorovat nejen území České republiky, ale rovněž polské a německé republiky.
Po červené jsme šli dále do Krompachu, přes Dolní a Horní Světlou až na místo našeho prvního ubytování v chatě Luž. Příjemné prostředí horské chaty, pokoje ve dřevěném obložení a milá a příjemná obsluha s dobrým jídlem, nám byli po chuti. Při večeři a večerním posezení nás svým osobitým humorem bavil Michal Plicka, a navíc jsme si tu popovídali i s dalšími turisty včetně dvou německých, kteří na pražském Barrandově točili historické filmy či dvou českých dam, které již na chatě nesehnaly ubytování, ale s námi si večer poklábosily a pak přespaly v autě. Večer i někteří měli možnost si s další turistickou bandou zazpívat u kytar, neboť hráli samé známé písničky. A mimo to jsme se zde dočkali připojení dalších členek klubu, které první den dorazily po své vlastní ose – Zuzky Mackové, Lenky Krejníkové a Martiny Tejnorové.
Ráno 17. září 2022 jsme začali bohatou snídaní od sladkých pokušení, po vajíčka, párky, tousty apod. Po snídani jsme sbalili batůžky, museli nahodit pláštěnky, neboť začal den plný radostných přeháněk, které nám v dobrodružství zajistili veselé chvíle při jejich neustálém svlékání a oblékání. Zůstalo nám až do neděle. Ale vzhledem k tomu, že jsme odolní jedinci, nezalekli jsme se vlka nic.
Sobotní túra vedla prvně na vrchol hory Luž. Měli jsme zde samé nádherné výhledy do okolí zahalené hustou mlhou a deštěm. Rozhodně jsme ale konstatovali, že jsme na tom stále dobře s plnými bříšky
a dobrou náladou, neboť zde probíhal 24 hodinový pochod sedmi vrcholů Lužických hor, a ti už se z celých 100 km nacházeli na zhruba finálních 10 km. My byli ještě sušší a plní očekávání a za stálého povzbuzování jsme hnali další a další běžce či chodce do cíle. Petr Tatíček jim poskytoval i povolený doping v podobě sušených datlí.
Z Luže vedly naše kroky na Tolštejn, kde členové Jiří Klášterka a Veronika Klášterková měli mnoho hezkých vzpomínek, protože zde dříve pořádali cyklistické tábory pro děti, a na Tolštejně děti hledaly místní poklad. Odtud jsme se vydali na další rozhlednu na Jedlové a cílovou destinací tohoto dne byl Jiřetín Pod Jedlovou, kde jsme byli zaujati křížovou cestou plnou kapliček ve strmém kopci. Ubytováni jsme byli v Jiřetínské chaloupce. Paní správcová byla sběratelkou porcelánových panenek a mnoho z nás jimi bylo doslova fascinováno.
Ráno dne 18. září 2022 nám paní správcová poskytla neskutečně bohatou snídani v podobě švédského stolu, většina z nás konstatovala, že takovou snídani jsme dlouho nezažili, mnoho surovin bylo dovezených přímo z Německa, mohli jsme si vybrat prakticky ze všeho, na co jsme si vzpomněli.
Po rozloučení a poděkování jsme se vypravili na poslední štace našeho výletu.
Vydali jsme se kolem rybníku Světlík k jednomu z mála větrných mlýnu v Čechách. Jedná se již
o opuštěný nefunkční mlýn, který slouží jako kulturní a technická památka. Nezapomněli jsme se zde zvěčnit, takových mlýnu napočítáte u nás v zemi na jedné ruce.
Naší cílovou a odjezdovou destinací byl Varnsdorf. Když jsme do něj dorazili chytila nás parádní průtrž mračen a všichni jsme během 5 minut, ve kterých se nám povedlo najít restauraci na oběd, zmokli jak slepice. Po vyjasnění oblohy a naplnění našich chuťových buněk, seznámení některých členů se životem motýlů, který nám přiblížil Radim Švejda, jsme posledních pár minut stihli navštívit pivovar Kocour,
ve kterém naleznete na zdi dřevěný orloj, kdy vždy v celou hodinu začnou místo apoštolů rotovat sklenice s pivy.
V 15:50 jsme se ve Vandsdorfu nalodili na autobus a zamířili do Prahy – na Střížkov.
Děkujeme všem členům, kteří se zúčastnili, díky nimž mohly vzniknout zase nezapomenutelné zážitky, děkujeme České hasičské sportovní federaci za podporu, organizátorce Sportovního klubu pražských hasičů Květě Valentové za její neutichající chuť nás dávat dohromady a ukázat nám místa po naší krásné vlasti a rovněž organizátorům Sportovního klubu pražských hasičů v čele s předsedou klubu Jirkou Musilem.
Těšíme se na další zážitky.
Celkem trasa: 53 km
Celkem převýšení: 1630 m
Celkem účastníků: 13 členů
